Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bojová odbornost "odstřelovač" je jednou z nejznámějších a nejvíce obdivovaných specializací jednotek zvláštního určení. Přesná střelba na dlouhé vzdálenosti, "zákeřná" likvidace cílů a téměř stoprocentní úspěšnost zásahů vytváří kolem těchto odborníků jen těžko proniknutelnou auru nadpřirozena. Často i pouhá informace o nasazení odstřelovačů vyvolává u protivníka postupnou demoralizaci a sklon vzdát "předem prohraný" boj.

Na každý útok však existuje obrana a každá akce vyvolává protiakci. I odstřelovači jsou jen lidé, se svými slabostmi a dělající chyby. Tak jak se vyvíjí techniky snipingu, zdokonaluje se i obrana proti nim. Donedávna byly podobné informace dobře utajeny v manuálech elitních jednotek a všemožnými postupy se bránilo jejich proniknutí na veřejnost. Existovala (a stále existuje) obava ze zneužití těchto znalostí zločinci a teroristy právě k obraně před policejní represí.

Osobně zastávám jiný názor. Tyto znalosti se již běžně vyučují ve výcvikových táborech žoldáků a profesionální teroristé jsou s nimi obeznámeni také. Utajování tedy způsobuje pouze to, že se znalosti nedostanou k běžné a morálně nezávadné veřejnosti. To má jeden neblahý důsledek. Moderní organizovaný zločin již používá ty nejvyspělejší metody a výcvik, srovnatelný a v technickém vybavení i převyšující možnosti policejních složek. Proto není výjimkou, když odstřelovač s podsvětí může ohrožovat třeba úspěšného podnikatele, atd... Z tohoto pohledu je vhodné a dokonce nutné uvolňovat i tyto "tajné" informace mezi nejširší veřejnost. Jistě, informací se mohou zmocnit potenciální zločinci samouci a zveřejněním tohoto článku se tak jistě i stane. Ale po faktické stránce to není jev příliš nebezpečný. Proč tomu tak je, vysvětlím na konci článku.

Nechci jakkoliv stranit ani policejním složkám ani teroristům a proto se zde snažím zdržet jakékoliv této polarizace. Veškeré techniky uvádím pouze z pohledu odstřelovač - cíl, ať už je jejich vzájemný vztah jakýkoliv. Pro zjednodušení a abych se vyhnul označování cílů jako teroristů (což často mezi lidmi vzbuzuje nežádoucí asociace) budu je nazývat slovem "tango". Myslím, že toto označení je dobře známé a zažité z knih pana Marcinka.

Vzhledem k rozsáhlosti protiodstřelovačských technik a složitosti jejich popisu zde uvedu alespoň ty nejzákladnější a používané v boji ve městě.

1) Ochrana před zásahem.

Až trapně jednoduché konstatování, ale musím je zde uvézt pro úplnost jako první . Pokud tango postaví mezi sebe a snajpra neprůstřelnou překážku, prakticky mu tak znemožní zásah. Ponechám na inteligenci čtenářů, jak odolná má překážka být. Snad jen dva extrémy pro příklad. Betonový panel chrání před zásahem dokonale a průhledná plexisklová stěna autobusové zastávky téměř vůbec. Tango by měl mít zároveň na paměti, že odstřelovačů může být víc, nebo se odstřelovač bez možnosti výstřelu může přemístit do výhodnější pozice.

Prostředky osobní balistické ochrany, jako neprůstřelná vesta a přilba mají význam jen omezený a v praxi se používají spíše k ochraně před útočícím zásahovým týmem, střílejícím 9 mm střelivem. Jako určitou ochranu před odstřelovačem lze tyto prostředky využít pouze, pokud je sniper od tanga ve velké vzdálenosti a je tak nucen střílet na siluetu celé postavy. V tom případě existuje reálná možnost, že střela nezasáhne nekrytou část těla a vesta nebo přilba projektil zastaví.

Znovu zdůrazňuji, že se může jednat pouze o ochranu před střelcem ve velké vzdálenosti. Pokud se takto chráněný tango pohybuje v místnosti a odstřelovač na něj míří ze střechy protějšího domu je ochrana balistickými prostředky celkem zbytečná. Odstřelovač zasáhne tanga prostě do oka.

 

2) Zamezení vizuálního kontaktu.

Pro úspěšné nasazení odstřelovače je nutné splnit několik podmínek, z nichž další je dobrý výhled. Pokud nemá odstřelovač výhled na cíl, nemůže na něj střílet. Zní to jako banalita, ale mnoho tangů na to často zapomíná. První starostí tanga, ohroženého odstřelovačem by mělo být stažení všech rolet, závěsů a žaluzií v oknech, kde je to jen možné. Je třeba mít neustále na paměti, že odstřelovač má znemožněný výhled, ale ne výstřel. Je dobře znám případ, kdy se odstřelovač zaměřil odkrytým oknem na poličku s telefonem ještě dříve, než tango zatáhl závěsy. Následné vyjednávání bylo vedeno právě s pomocí telefonických hovorů. Když byla situace bezvýchodná, zavolal opět vyjednavač a v momentě, kdy zvedl tango sluchátko jej odstřelovač zastřelil i přes zatemněné okno.

Výborné je i využití efektu pohlcování světla. Pokud je vnitřní místnost tmavší (méně osvětlená) než venkovní prostředí, není do ní z venku, přez jinak průhledné záclony, vidět. Beze zbytku lze využít i klasický kamuflážní efekt splynutí s pozadím. Pokud se tangové pohybují např. v černých oblecích, většinou natřou zadní stěny místností černou barvou, nebo pověsí černou fólii. Tím zcela splynou s pozadím a odstřelovači je nevidí. Samozřejmě i zde platí, že odstřelovačů může být víc, nebo se odstřelovač bez možnosti výhledu může přemístit do výhodnější pozice.

 

3) Omezení vizuálního kontaktu

Tato ochrana je pouze doplňková a nelze se na ni spoléhat. Značně ztížit zaměření a výstřel může odstřelovači například kouř z dýmovnice či požáru nebo tetelení vzduchu nad plameny požáru. Noční tma je také určité plus, ale v dnešní době infra zaměřovačů již bez podstatnějšího taktického významu.

Metoda omezení vizuálního kontaktu se používá jako doplněk jiných způsobů ochrany zcela podle zásady, čím více překážek způsobím, tím nesnadnější mě bude zasáhnout.

 

4) Zamezení identifikace

Zejména při akcích s držením rukojmí je životně důležité, aby odstřelovač před výstřelem správně identifikoval cíl. Riziko zmýlení a zasáhnutí rukojmího je obrovské. Proto se většinou požaduje stoprocentní identifikace cíle. Na to většinou nestačí pouhé rozpoznání oděvu tanga, ale je nutné ho identifikovat podle rysů tváře.

Z toho plynou i ochranná opatření. Nošení kukly nebo roušky přez obličej by mělo být pro tangy samozřejmostí. Kukla je výhodnější, jelikož zcela skrývá i tvar hlavy, uší a vzhled účesu. Kukly je vhodné navléknout i rukojmím a občas si s nimi vyměňovat oděvní svršky. Pokud jsou někde otevřená okna nebo vstupy, kterými je do prostoru vidět, je vhodné nechat občas rukojmí v kuklách nechat projít či přeběhnout tak, aby je odstřelovači a pozorovatelé venku uviděli. Vnese to tak zmatek do jejich vyhodnocování a nebudou mít jistotu v celkovém počtu a vyzbrojení tangů.

Ututlaný, ale odborníkům známý je nešťastný případ, kdy z obklíčené banky, kde došlo k přepadení, znenadání vyběhl na ulici muž v kukle a začal ze samopalu střílet směrem k policistům. Jeden z odstřelovačů jej okamžitě zneškodnil výstřelem do hlavy. Vzápětí bylo zjištěno, že usmrcený tango je ve skutečnosti jeden z rukojmích, který jen provedl příkaz zločinců. Ti totiž uvnitř banky drželi pistole u hlav jeho dcery a manželky a on tak při provedení zoufalého činu neměl na vybranou. Následný incident měl za následek odvolání zásahové jednotky a splnění všech podmínek zločinců.

Takových triků jsou tangové schopni vymyslet desítky a není třeba je zde všechny tupě popisovat.

 

5) Zamezení identifikace při přesunu

Pokud chtějí tangové opustit ohrožený prostor, často si vyžádají přistavení vozidla, do kterého se pak s rukojmími z budovy přesunou. Právě tento okamžik bývá nejčastější doba pro zásah odstřelovačů a zneškodnění tangů. Ti si totiž neuvědomují jak přesné střelby jsou snipeři schopni a krytí za rukojmí jim dává klamný pocit bezpečí.

Pro zamezení identifikace se používá hned několik způsobů. Tango postupuje ve dvojici s rukojmím a přes oba přetáhne prostěradlo nebo deku s vyříznutými otvory pro oči. Odstřelovač pak neví, která z postav je vlastně rukojmí a jakou zbraní jej tango vlastně ohrožuje. Nelze ani zaručit stoprocentní výstřel do přesně určené oblasti tangovy hlavy. S ohledem ta tyto skutečnosti odstřelovač většinou nevystřelí (vždy záleží na konkrétní situaci a zhodnocení velitele zásahu).

Obdoba je, kdy postupuje tango z rukojmím, přičemž oba mají kukly a oba na sebe míří zbraní. Rukojmí má pochopitelně zbraň bez nábojů, což není na první pohled patrné. V tomto případě také nemá odstřelovač naprostou jistotu na koho vlastně střílet a raději vyčkává.

Ochranu před zásahem odstřelovače neskýtá tangům ani vnitřní prostor auta, autobusu či vlaku. střelba přez okna dopravních prostředků je dnes běžnou záležitostí. Zde je třeba sáhnout k pravidlu č. 2 - zamezení vizuálního kontaktu. Automobil by měl mít tmavě tónovaná skla nebo ještě lépe zrcadlovou úpravu skel. V nouzi lze obdobných výsledků dosáhnout s pomocí záclonek nebo polepením neprůhlednou fólii. Zde je však ohrožen řidič, jelikož jeho výhled nemůže být z pochopitelných důvodů omezen. Proto se tato metoda přesunu kombinuje s nošením kukel pro tangy i rukojmí. Nikde není psáno, že by unikající dopravní prostředek nemohl řídit pod pohrůžkou právě jeden z rukojmích a proto je střelba na řidiče v kukle vždy riziková a problematická.

 

6) Ohrožení rukojmích

Rozkaz ke střelbě na tanga je vydán vždy až jako konečná a krajní možnost ochrany života rukojmích. Přistupuje se k ní z důvodu, že další vyjednávání již není možné a vývoj situace bezprostředně ohrožuje rukojmí. Výstřel a zásah tanga má zapříčinit jeho okamžité zbavení možnosti jakkoliv reagovat, cokoliv podniknout. Zajistí se tak, že už nemůže svým dalším činem nikomu ublížit.

Z toho plyne další varianta zabránění sniperova výstřelu. Ten nesmí vystřelit, pokud by právě výstřel způsobil přímé ohrožení rukojmích nebo horší následky než jakými bezprostředně hrozí tango. V praxi toho tangové jednoduše zneužívají tak, že postupují ve dvojici (nebo trojici) s rukojmím(-mi), který je k nim připoután. Místo ohrožování pistolí nebo nožem drží v ruce odjištěný granát. Případné usmrcení tanga výstřelem by způsobilo uvolnění stisku, vypadení a explozi granátu s velikým rizikem smrti rukojmího a zranění osob v okolí.

Podobná situace nastává, když tango hrozí odpálením skutečné nebo domnělé bomby, kterou má na těle. Detonátor pak drží v ruce a hrozí jeho iniciací. V tom případě je přivolán pyrotechnik, který s pomocí televizní kamery zhodnotí, zda se může jednat o skutečnou bombu nebo repliku a jaká je funkce detonátoru v tangově ruce. Pokud je bomba skutečná a detonátor se spouští prostým zmáčknutím spínače, může odstřelovač na tanga střílet. Přesný zásah do podvěsku mozkového způsobí, že tango klesne mrtev s okamžitým přerušením tělesných funkcí a jeho svaly již nejsou schopny realizovat ani podvědomý záchvěv a ohnutí prstu, nutného k sepnutí spínače.

Detonátor může fungovat také naopak. Tango drží spínač neustále stisknutý a explozi bomby způsobí až jeho uvolnění. V takovémto případě odstřelovač vystřelit nesmí! Tato funkce detonátoru však klade obrovské nároky na fyzickou kondici a psychiku tanga, který musí držet spínač neustále stisknutý. V praxi však tangové opět používají malý podvod. Použijí jen jednoduchý detonátor, ale ruku se spínačem mají schovánu v neprůhledném sáčku nebo tašce. V tomto případě nemůže pyrotechnik ani odhadnout funkci detonátoru a pro odstřelovače to značí jediné - nestřílet!

 

7) Protistřelba

Tak jako na polním bojišti platí i ve městě hlavní válečnické pravidlo. Pokud vidíš nepřítele a můžeš na něj vystřelit, platí to samé i naopak. Odstřelovači zásahových jednotek na to občas zapomínají. Nikdy ale nemohou vědět, zda tangové v obklíčené budově nejsou vyzbrojeni stejně výkonnými zbraněmi. Není nic snazšího, než zastřelit odstřelovače, který se tak krásně vyjímá na střeše protějšího domu proti světlé obloze. I když jsou odstělovači pri výcviku neustále učeni krýt se s ohledem na svoji bezpečnost, v praxi to bývá jinak. Často převládne pocit, vidět obklíčené tangy jen jako kořist, neschopnou obrany. To není pravda. Při těsném obklíčení, jak je ve městě obvyklé, může být odstřelovač spolehlivě zasažen i daleko méně přesnou nebo výkonnou zbraní než má on sám. Dobrý střelec jej bezproblémů trefí obyčejným samopalem nebo třeba loveckou kulovnicí.

Teoreticky má ostřelovačova smrt jen malý význam, jelikož může být okamžitě nahrazen zálohou, ale taktický význam je nesporný. Zasahující jednotka je donucena lépe se krýt, zaujmout bezpečnější ale méně výhodná místa a často i zvětšit vzdálenost od objektu s tangy.

Další taktické využití smrti odstřelovače je doba, kdy bezprostředně následuje pokus o průnik tangů a únik z obklíčení. Může se tak stát hned po likvidaci dvou či více odkrytých odstřelovačů, doposud pokrývajících ohrožený prostor a třeba i z nasazením veškeré palby, vrhání granátů a dýmovnic, které jsou obklíčení tangové schopni. Pokud mají tito dokonalý taktický výcvik, je i přez riziko jednotlivých ztrát jejich šance na únik obrovská.

 

8) Záložní tým

Další z věcí, se kterou se počítá v přípravě speciálních zásahových jednotek pouze teoreticky. Přitom hlavně v ruském regionu byla tato taktika již mnohokrát úspěšně použita.

Není žádný problém, aby si obklíčení tangové přivolali s pomocí telefonů, mobilů, vysílaček nebo domluvených signálů záložní tým. Jeho podpora může být domluvena a přesně naplánována ještě před akcí. Následná pomoc záložního týmu může mít pak třeba podobu krátké, ale velmi intenzivní kulometné palby, která zasype obkličující zásahové komando, nebo rychlé vrhání mnoha granátů. V následném zmatku se může dobře podařit tangům uniknout.

Druhá možnost je tiché připlížení bojových specialistů za pozice zasahujících odstřelovačů. Ti pak na smluvený signál zlikvidují snajpry a s pomocí jejich (nebo vlastních) zbraní zasypou obléhatele přesnou a zdrcující palbou.

 

9) Slunce v zádech

Jedna ze starých střeleckých moudrostí je udržovat si slunce v zádech. Cíl je pak jasně viditelný, střelce neruší sluneční svit a sám je poněkud pasivně chráněn ostrým světlem za jeho zády. Ne vždy to jde dodržet, ale pokud ta možnost je, střelci ji vždy využijí.

Opět se to dá i obrátit. Jestli mohou tangové ovlivnit místo střetu, je pro ně vždy výhodnější, aby měli slunce v zádech oni. Odstřelovači jsou pak jeho svitem poněkud rozptylováni. Samozřejmě na to nelze v žádném případě spoléhat, jelikož elitní střelci umí i tuto nevýhodu co nejvíce eliminovat. Je to však malá, ale přece jen výhoda.

I pokud svítí slunce proti tangům, tají se jeho paprsky odklonit na odstřelovače s pomocí velkých zrcadel, které jsou skoro v každé budově na WC, v šatnách atd... Samozřejmostí je, že touto činností bývají pověřovány osoby z řad rukojmích, jelikož pro tangy rozhodně není vhodné, takto se odstřelovačům podbízet.

Vypadá to jako velká legrace a hra na prasátka, ale dobře směřovaný sluneční odraz snajpra zcela oslepí a donutí ho změnit pozici. I krátký osvit oči mu podstatně sníží možnost vidět na více než tři sekundy, což je doba dobře využitelná v protiútoku tangů.

 

10) Likvidace velitele

Každý bezpečnostní zásah má svého hlavního velitele a jeho zástupce. Vzhledem k ofenzivní povaze zásahu je jejich vlastní bezpečnosti věnována spíše jen symbolická pozornost. Velitel má často tendenci sledovat vývoj situace přímo na place - v reálu. Může se tak stát snadným cílem přesné střelby buď přímo obklíčených tangů nebo jimi přivolané zálohy. Taková možnost nebývá pořád, ale může se vyskytnout. Je skoro jisté, že dobře vyškolení tangové by ji dokázali využít.

Likvidace velitele zásahu a snad i jeho zástupce by způsobila chaos a bezvládí minimálně na několik desítek sekund, což je doba, využitelná k úniku tangů. Netýká se to čistě jen odstřelovačů, ale ani těm by neměl chvíli kdo velet.

* * *

Podobných taktických postupů je velmi mnoho, ale myslím, že uvedené příklady bohatě postačí. Teď bych chtěl ještě zmínit, proč si myslím, že zveřejnění těchto informací není nebezpečné.

Vysoce specializovaní teroristé tyto postupy znají a dlouhodobě nacvičují. Jejich schopnost bránit se speciálním zásahovým jednotkám je vysoká, ale zároveň další výcvik a dodržování bezpečnostních pravidel téměř vylučuje vzájemný přímý střet. Likvidace členů těchto teroristických organizací probíhá poněkud jiným způsobem s využitím jiných "technologií".

Jsou tady však ještě víceméně amatérští gauneři, kterým tyto informace jistě přijdou vhod. Právě z jejich řad se rekrutuje nejvíce individuí, proti kterým zasahuje naše URNA a mnoho jiných speciálních jednotek. Informace z mého článku se jim možná podaří v praxi izolovaně uplatnit a poněkud tak odstřelovačům stíží jejich práci. Stíží, ale neznemožní!! A tady je zakopaný pes. Ještě nikdo se nestal bojovým odborníkem po přečtení nějakého článku, nebo manuálu. To chce měsíce a roky dennodenního nácviku a pilování taktických postupů. Toho je schopen z pachatelů jen málokdo. Proto si myslím, že popisované potupy mohou případní delikventi použít pouze chaoticky a bez hlubšího taktického plánování.

Na straně druhé stojí policejní odstřelovač. To je člověk, jehož prací je střelba a jejímu nácviku se věnuje prakticky denně. Dnes, zítra, příští týden, rok za rokem. Jen málo lidí mimo obor je schopno si vůbec představit, jaké přesnosti a chladnokrevnosti v akcích tito experti dosahují. Proti takovýmto lidem nemá běžný darebák prostě žádnou šanci.

Upřímně tomu věřím a proto jsem si dovolil výše uvedené poznatky zveřejnit. Věřím, že bojoví profesionálové budou mít stejný názor. Pokud ne, pak tedy Bůh se mnou.